Podle Wikipedie je emoční nebo emocionální kvocient (EQ, Emoční inteligence) je v psychologii číselný ukazatel, který hodnotí lidskou schopnost zacházet s emocemi a spolupracovat se sociálním okolím.
Proč ale je důležité být v tomto ohledu dobře vybaven? A proč o tom vůbec píšu? Dnes jsem seděl cestou domů ve vlaku vedle dvou lidí, kteří si velice nahlas povídali. Doby, kdy jste na kamaráda či spolucestujícího museli řvát ve snaze něco mu povědět, jsou s nástupem moderních a pohodlných vlaků pryč. V takovém CityElefantu, či SC Pendolinu naopak musíte šeptat, abyste neotravovali své okolí. Je jasné, že na veřejnosti a v prostředí, kde Vás každý uslyší by se nemělo probírat nic moc osobního, či snad nevhodného. Legrácky a vtipy, které patří do soukromí domova, hospody, či na ulici, včetně hlasitého projevu. Každý "slušně vychovaný" člověk by si toto měl uvědomovat. Abych dokončil myšlenku, seděl jsem v blízké přítomosti dvou hochů, pravděpodobně bratrů, kteří se chovali nadmíru nevhodně. Odhadem 17 a 15 let. Celé jejich počínání se odehrávalo v duchu dětinských her a projevů, včetně trapně pubertálních vtipů. O hlasitém slovním fotbale a jiných slovních hříčkách se raději nebudu zmiňovat. Dostal mne až vtip jednoho z nich:
Upír se ptá druhého: "Proč máčíš v konvici ten tampon?" On mu odpoví: "Dělám is čaj, néé?!"
Uznejte sami, je toto vtip, který se hodí do klidného prostředí ospalého vlaku? Mě to v tuc hvíli pobouřilo a na výrazech ostatních cestujících jsem poznal, že neví, co si myslet. Tihle dva hoši evidentně nebyli uplně v pořádku po stránce emocionálního iq a vnímání okolí.
No comments:
Post a Comment